Malé úvahy o problémech kolem nás

Komentáře k článku

15.8.2014 23:04

Mocná ne-moc

Máte rádi svoje nemoci? Hloupá otázka, že?
„Proč bych jako měl mít rád svoji nemoc!? Naopak…otravuje mě, nechci ji, někdo zlý ji na mě určitě poslal, mám já to ale smůlu, že si vybrala zrovna mě! Co jsem komu udělal!!?? Pane doktore…pane léčiteli…pomoc!!! Udělejte něco! Zbavte mě toho!“

Může to takto fungovat? Opravdu mi může někdo jiný pomoci tu moji ztracenou moc vrátit? Opravdu má někdo jiný tu moc porazit moji bez-moc? Odpověď vás možná překvapí, možná ne…ale je taková, jaká je. NEMÁ! Jakýkoliv přizvaný a spásonosný pomocník jistě může pofoukat bebí, může tu zlou bolest poslat pryč, může ten zlobivý žlučník odmontovat, aby nás už neotravoval…to všechno může. Ale je jeho pomoc opravdová? Vyřeší tím náš problém…?

Povím Vám příběh. Jak by se vám líbilo toto…jedete si hezky autem a najednou vám začne svítit kontrolka hladiny oleje. To ostré oranžové a „zlé“ světýlko vás tak dlouho štve, až vás zavede do servisu. Za hodinku je po problému a usměvavý a špinavý pán vás ubezpečuje, že už je všechno v pořádku a tak můžete v klidu pokračovat v jízdě. Dokonce vám řekne, že se to už nebude opakovat! S úlevou poděkujete a jedete domů. Po nějaké době bezstarostného ježdění sednete do auta a… ono nic! Odtáhnete tedy auto do nejbližšího servisu, aby zjistili, kde je zase tentokrát problém. Za chvíli přijde zamračený a špinavý pán a řekne vám, že je zle. Někdo „chytrý“ totiž … odpojil tu otravující kontrolku!

Zdá se vám to jako naprostá hloupost? To jsem rád! Říkáte si…proč by něco takového někdo dělal!? Mám další otázku. Nedělá s námi náhodou náš rozvinutý a nabubřelý zdravotnický systém něco podezřele podobného? Hledají opravdu lékaři „prasklou hadičku“ a „netěsnící ne-těsnění“, které by mohly být opravdovou příčinou, nebo místo toho raději vypínají naše kontrolky a odmontovávají nepohodlné a pokažené součástky, které jsou jen viditelné projevy našich bezmocí?
Zkuste si odpovědět sami podle vlastní zkušenosti. I na otázku, proč to asi dělají? Osobně mám za to, že hlavně ze dvou důvodů. Z nevědomosti, anebo prostě proto, abychom přišli znovu.

Jedním dechem ale dodávám, že si úrovně některých lékařských odvětví hluboce vážím a v žádném případě nechci házet všechny do jednoho pytle. Když jsem trochu nepokorně, jdouce předloni kolem jedné ne-mocnice, pronesl… „tak sem už nikdy nechci“, byl jsem za pár dní, po trojnásobné zlomenině lícní kosti, za jejich odbornou pomoc moc rád. Mluvím tady spíše o přístupu k člověku jako takovému…o vytrhávání jednotlivostí z kontextu a tím přehlížení celku.

Jak z toho ven? Relativně snadno. Vezměme zpět do svých vlastních rukou moc nad svými životy a naučme se rozeznávat signály, kterými k nám naše geniální tělo promlouvá. Začněme se k němu chovat tak, jak chceme, aby se chovalo ono k nám. Pokud to tak dělat nebudeme, je nemoc a bezmoc jen logickým následkem. Pokud ano, bohatě se nám odmění.

Naše zdraví není jen otázkou osudu a náhody, ale z velké části je naší vlastní volbou.
Mějme své nemoci rádi…ukazují nám cestu a otevírají oči. :-)

Honza

mluvíte mi z duše
ivana Kozárová, 18.8.2014 11:34

Mluvíte mi z duše.Neschopnost vnímat vlastní tělo je systematicky posilována už od dětství- výchovou,stravou,předsudky,KONZUMEM,- S tím vším souvisí neochota lidí na cokoli čekat,cokoli vytrpět,přemoct,pochopit....Tak,jako nás nezajímají ostatní lidé,nezajímá nás nakonec ani naše vlastní tělo. Až teprve když přestane fungovat,tak se podivujeme ,co se to děje. Nemoc vzniká mnoho let a my chceme být zdraví za pár hodin nebo dní. ..... Ostatně podíváme-li se kolem sebe,odřízli jsme se od zdrojů zdraví ve jménu pokroku. Nemocná je celá Planeta.Díky lidem.

Odp: mluvíte mi z duše
Honza Kosek, 19.8.2014 0:00

Je to přesně tak. A nadějí je pro mě to, že vidím čím dál víc lidí, kteří vnímají důležitost převzetí vlády nad svým životem se vším všudy... protože pak už je jen jedna cesta a to ta, že s námi Planeta ztratí trpělivost.

Odp: mluvíte mi z duše
Pavel od vody, 19.8.2014 10:21

Planeta Země Ivano nemocná není. Za ty miliardy let svého života už toho zažila tolik, že človíček, co se na ní objevil posledních pár desítek tisíc let, ji vůbec nemůže ohrozit. Ohrožuje jenom sám sebe. A až zmizí, lesy znovu narostou, vrátí se do nich zvířata, voda a vzduch budou čistý. Ale už bez člověka. Z pohledu planety se dneska nic mimořádného neděje.
-paja-

Odp2: mluvíte mi z duše
ivana Kozárová, 19.8.2014 12:47

Já nevím. Pokud tvorstvo - živáčci - v důsledku chování lidí trpí ,nemůžu to od planety oddělit. Čím jsem starší,tím víc si uvědomuju,jak tady všecko spolupracuje s Planetou. Kromě člověka,samozřejmě. Je to tak,jako v tom vtipu o dvou planetách,co se potkaly...Tak jak? -- Nevypadáš nějak dobře.. ..ˇAle,chytla jsem lidi...-- Neboj,to hned přejde...

Odp3: mluvíte mi z duše
Zákys, 19.8.2014 13:57

Nechcete raději psát o Gai? Ať si nemusíte stále hrát na jednostranou nihilistku. „Titáni“ se vám třeba odmění.

Odp4: mluvíte mi z duše
ivana Kozárová, 21.8.2014 11:10

Věřím ve Stvořitele planety. Titáni nebo Nefilim nic nerozhodnou. Věřím na spolupráci všech tvorů,na konec pekla,které si vytváříme sami tady na zemi. To,že dnes se máme v Evropě relativně dobře a že máme dost potravinových náhražek,je vykoupeno hladem a strádáním lidí,kteří nemají ani to,jejihž země je rozkradena víc,než ta naše. Za cenu obrovského nepohodlí pro každého z nás to nikdo nechce měnit.Zříct se svého pohodlí pro záchranu člověka,kterého ani neznám? ...Nebo dokonce pro nějaké zvíře. Jsme hluší k utrpení ostatních živáčků. proto zákonitě budeme trpět taky.

Odp5: mluvíte mi z duše
Vlastimil Čech, 22.8.2014 9:43

Obávám se, že i to nadcházející trápení nám připravují ti, kteří doposud trápí ty ostatní... Ale lépe ty Voldemorty nejmenovat ...

Odp6: mluvíte mi z duše
ivana Kozárová, 25.8.2014 10:03

Máte pravdu,pane Čech. Kolikrát v noci,když nemůžu spát a mám oči jak kola od vozu,ačkoliv jsem šla spát utahaná - nějakým zvláštním způsobem se mi otevřou,sotva se položím,přesnej opak mrkací panny -přemejšlím,co by mělo být prioritou pro člověka,co už má dospělé děti,aby se za něj ty děti nemusely stydět.A vracím se k Čapkovi a vím,že měl pravdu,nezradit sám sebe a nepodlézt tu laťku,kterou si jeden sám nastavil a přes kterou celej život skákal nebo lezl,třeba si postavil násep,ale nějak to holt udělal.....Nezradit svoji duchovní disciplínu a nezkurvit se - to slovo je opsané od Čapka.To,že to mnozí mocní udělali,je na našem světě vidět.Chtěla bych být optimisticky naladěná,ale asi to nepůjde,tak alespoň si zachovat humor- ,aby nebyl moc černej;-)

Odp7: mluvíte mi z duše
Olix, 4.9.2014 20:11

Co by mělo být prioritou... asi to, co popisujete i dál. Umíte to tak pěkně vyjádřit. Když o tom přemýšlím, řekla bych - nezradit sám sebe, svoje svědomí, hodnoty, pro které jsem se rozhodla a mají pro mě smysl. To s sebou nese - mít odvahu. Odvahu být jiný. To je někdy těžké.

Odp8: mluvíte mi z duše
ivana Kozárová, 6.9.2014 20:10

To je,když třebas jsou malé děti a ty pak žijou s váma v existenční nejistotě... Ale když dospějou,tak si vás považujou.Ale to nejdůležitější je ,tuším,nikdy neztratit radost.A ta souvisí se sebeúctou.

Odp9: mluvíte mi z duše
Vlastimil Čech, 7.9.2014 13:13

Kde končí odvaha a začíná hazard?
Je odvaha mít děti, když víme, že je přivedeme do bídy, špíny, nemocemi prolezlého okolí, do mizerných okolností, které nemáme šanci změnit, nebo je to hazard?

Odp10: mluvíte mi z duše
ivana Kozárová, 7.9.2014 14:08

Přivést vědomě děti do mizerných okolností je dozajista hazard. Znala jsem primaře porodnického oddělení,který v koncentračním táboře pomáhal ženám rodit.V dobách socialistické čsl.republiky odmítal dělat interrupce.V sádrovém korzetu ,sám nemocný,putoval po porodnici a ptal se nás na jména dětí,které se ještě nenarodily... Musím Vám,pane Čech,přiznat,že sama nevím,jak bych se dnes rozhodla - mít nebo nemít děti? V době,kdy zlo se tváří jako dobro a kdy to lidi nedokážou od sebe rozeznat,jak je to promíchané,to je asi nejhorší. Opravdu nevím. Nemají to mladí lidé jednoduché.

Odp11: mluvíte mi z duše
Olix, 7.9.2014 16:25

Když jsem čekala naše třetí dítě, vzpomínala jsem na svou babičku. Její děti - včetně mého otce se narodily za války. Doba byla tehdy velice těžká a vyhlídky na příjemnou budoucnost (téměř) žádné. Jsem ráda, že mám - na dnešní dobu - docela dost dětí. Jsou už velké (jak se to vezne) a naučila jsem o nich i od nich mnoho. Mám pocit, že s odvahou se pojí naděje.

Odp12: mluvíte mi z duše
ivana Kozárová, 8.9.2014 13:20

Můj dědeček a babička prožili obě světové války.A přesto měli děti. A přes to všechno jsem právě od nich dostala největší dávku životního optimismu.Před pár dny jsem vytáhla ze skříně rodinný archiv a se starším synem jsme probírali dokumenty - od rodných listů,domovských listů a osvědčeních o mravnosti až po korespondenci do koncentráku a z koncentráku. Všude v těch dopisech byla láska a naděje.Když si je nenecháme ukrást ze srdce,když to nevyměníme za věci a když nás podrží v pravý čas blízký člověk nad vodou,není čeho se bát.Bůh dobře zná toho,kdo mu patří.Provede člověka po jeho cestě sám.

A PŘESTAŇTE
Alfons, 27.8.2014 20:14

Hulit, chlastat a přežírat se !!!

Tak v některých zemích se lidé...
Neuvedeno, 2.9.2014 20:23

Tak v některých zemích se lidé nechávají zmrzačit, aby mohli žebrat. To jim pak vynese víc, než kdyby pracovali.
Někde je zase mít u sebe postiženého mongolíka obrovský džob. Mongolík vydělává na mnoho zcela zdravých lidí.
Četl jsem o tom, že v Africe spí v přepychových hotelích nejvíce zcela zdravých pracovníků humanitárních organizací. Bohužel je to tak, že tak jako v přírodě je u jednoho žraloka spousta parazitujících ryb, tak je to u jakékoli humanitární organizace. Prý téměř většina peněz vybraných pro postižené padne na tyto parazity. Jak se říká, každá snaha je po zásluze potrestána.
Jenže dnes je to tak, že si lidé ani neuvědomí, že jsou vlastně paraziti. Zdá se jim to samozřejmé, že jim jdou od někud peníze. Dnes dokonce i když lidé pracují, tak ani neví jestli jsou paraziti, nebo jestli vlastně něco vydělali. Na příklad takový pracovník na pracovní lince ani nepozná jestli byl prodělečný, nebo výdělečný. Tak se pak zcela snadno stane, že někdo prostě je bohatý a jiný chudý a oba zcela nezaslouženě. Tak už je ten náš svět složitý.
Ono to již bylo složité, když člověk žil v nějaké jeskyni. Žila tam celá tlupa a když se ulovil mamut, tak se všichni najedli a třeba ten co ulovil mamuta byl zmrzačený a umřel. Žije se od té doby kolektivně a úspěch se velmi těžko pozná. Tím spíš je smutné, když někdo celé mládí třeba studuje a pak třeba ani nesežene zaměstnání ve svém oboru, nebo nesežene výrobní prostředky, aby svůj obor mohl dělat.
Možná si to společnost ani neuvědomuje, ale společnost si s tím škodí sama, když neumožní těmto lidem pracovat ve vystudovaném oboru.
Tak je to také s těmi doktory. Dnes je v nemocnicích velice málo lékařů a vládnou tam sestřičky. Ty si doktory obtočí kolem krku protože ví o všech jejich chybách a pak také muži mají pro ženy slabost a oni toho využívají.
Takže pak v nemocnicích vládne průměrnost. Né, že by tam nebyla čistota, ale skutečná odborná pečlivost tam schází. V nemocnici je spousta výborných přístrojů, ale ta postoperační péče ta je v niveč. Na příklad tam mají stále ty digitální teploměry, které ukazují o stupeň níž než je skutečnost. Předepisují se léky, jen takové, které léčí jen ten speciální orgán v těle na který je ten který lékař odborník a nebere se ohled na celkový stav organizmu.
Zdravotní personál je mladý a chová se tak, jako kdyby byli i nemocní takto mladí a vydržely všechno.
Dnes lidé umírají hlavně v nemocnicích a tak když někdo umře v nemocnici navíc nepečlivostí personálu, tak jako by se nic nedělo. Klidně se vyspat v nemocnici je dnes přepych.
Je také pravda, že za každém dobrém doktorovi je hřbitov, protože jen takto bohužel se získávají zkušenosti. Zvlášť, když se řádně nestuduje a stále nestuduje, ale hlavně když se doktor do pacienta dostatečně nevcítí. Jenže takových to pečlivých lékařů koumáků je málo. Schází jim dostatečná znalost matematiky a tím i logiky.

Když už se zde mluví o nemocech nemohu...
Neuvedeno, 10.10.2014 21:04

Když už se zde mluví o nemocech nemohu v současné době přidat slovo „ebola“.
Hledal jsem zde na Svíci článek s výskytem slova ebola, ale nenašel jsem žádný. Jako by ebola neexistovala.
Inu tedy dnes jsem se dozvěděl, že vir ebola se šíří rychlostí dvojnásobného výskytu za tři neděle. Je dnes nakaženo 8000 lidí. Tak jsem si to zjednodušil a začal jsem počítat, že by se rozšiřoval rychlostí dvojnásobného výskytu za jeden měsíc. Došel jsem k výsledku, že za devatenáct měsíců bude nakaženo 8 miliard lidí. S toho je poloviční úmrtnost. Tedy v podstatě staří lidé, postižení a děti do jednoho roku to nevydrží.
Měly by tedy začít děti a dospělí dodržovat hygienické předpisy. Řeklo by se, že u nás nákaza nehrozí. Jenže vezměme na příklad tkovou zmrzlinu v jedlém kornoutku.
Děti i dospělí mají leckdy dost špinavé ruce, na příklad proto, že jim upadně drobný peníz na zem a oni ho seberou, nebo proto, že byli na záchodě, umyjí se ale pak šáhnou na kliku a opět se infikují o d lidí, kteří hygienu nedodrželi a ruce si neumyli. Nebyl by to problémem, kdyby ty jedlé kornoutky se zmrzlinou se podávali v ubrousku. Ale to u nás neexistuje. Lidé zmrzlinu jedí držíc jedlý kornout. Slízají zmrzlinu a pak kornout snědí. Takže nakonec se infekce z rukou člověka lízajícího zmrzlinu dostane do zažívacího traktu tohoto lízajícího a je tím pádem infikován. Co je platné, že se kontroluje zmrzlina ve stánku, když dotyčný se vlastně infikuje sám nedostatečnou hygienou prodávajících, kteří nepřidávají ubrousek ke zmrzlině.
Říkám to proto, že myslet si, že se u nás nebude rozšiřovat infekce je zcela mylné.
Jedinou naději mají osady zcela odloučené od civilizace. Tedy polární badatelé, pracovník na ropné plošině atd. Nebo lidé, kteří si v době infekce řeknou, že někde na kraji lesa v chatě přežijí největší vlnu infekce a počkají na to, až bude vymyšlen nějaké skutečný lék na ebolu a s civilizací se stýkat nebudou.
Asi jen tak bydlet na chatě to nepůjde. Bude to potřebovat asi ještě pár dojících koz a ovcí a zásobu brambor ve sklepě. Dále spoustu konzerv.
Zatím se tvrdí, že se do Evropy infekce eboly nedostane. Mají připraveny izolační boxy. Může to být pravda. Třeba v Africe nepoužívají také dostatečně acilpirin, či podobné jednoduché léky s acetil salicilem na snížení teploty, tedy lékem bojujícím asi i proti rozmnožování virů. Tímto neumožní dát čas mozku vyrobit si protilátku proti tomuto viru.
Jenže acilpirin je levný lék, takže si myslím že dnes se i v Africe používá jako u nás.
Při této příležitosti si musím vzpomenout na postižení lidstva morem, nebo neštovicemi. Na mor jsou odolnější lidé s krevní skupinou A a na neštovice s krevní skupinou B. Zřejmě se vytvořily tyto varianty člověka právě díky řádění těchto infekcí. Jenže to byly baktérie. Tady u eboly jde i vir. Proti němu si vytváří odolnost přímo automaticky mozek. Viry byly totiž první stavební kameny živého organizmu. Tak třeba to nebude tak zlé, jen s tímto virem neumí dostatečně zacházet. Neumí se pozastavit rozvíjení tohoto viru.
Je zajímavé, že protilátky se hledají v tabáku. Jestli tedy nakonec se lidé budou léčit žvýkáním cigaret, nebo tabákového listu a budou k tomu cucat acilpirin a tím pozastaví rozvoj eboly do doby, než se mozek chytí a udělá správný mix k likvidaci tohoto nebezpečného viru.
Zdravím všechny na svíci.

S tou ebolou to může být ještě...
Neuvedeno, 11.10.2014 8:50

S tou ebolou to může být ještě složitější. Třeba vlastní vir krvácení nezpůsobuje, ale až následná bakteriální infekce. Tělo je totiž virem oslabeno a na konci jeho působení se tedy začne rozvíjet infekce bakteriální, protože je tělo oslabeno předchozí činností viru.
Je tedy i možné, že včas navržená vhodná antibiotika po předchozí léčbě vysokých teplot acilpirinem infekci zastaví a zlikviduje. Jen je třeba vědět, která antibiotika zabírají a je třeba včas přijít k lékaři.
S acilpirinem je třeba také zacházet opatrně, protože způsobuje krvácení, takže preventivní léčení, když ještě nejsou horečky okolo 39 stupňů, acilpirinem také není vhodné, protože tělo se právě brání vyšší teplotou proti virům.
Také s tím tabákem, protože je návykový by se muselo po a před infekcí rázně skoncovat, protože je návykový a člověk se může stát závislý na nikotinu. Takže porada s lékařem je vždy dobrá, protože on se setkává s nemocnými a ví co se osvědčilo při léčení.
Taková samoléčba je vždy horší variantou, ale lepší než nic nebo když lékařská péče či léky nejsou na dosah, nebo jsou finančně nedostupné.

Tak jsem si na internetu našel články o...
Neuvedeno, 14.10.2014 11:56

Tak jsem si na internetu našel články o Ebole. Je to smutné čtení. Součastní přeživší Ebolu jsou povětšině značně postižení lidé. Z dlouhodobého krvácení mají často epilepsii a poničená játra a další lidské orgány.
Dočetl jsem se také o tom, že vir se rozvíjí v lidských buňkách především v krvi a pak tyto buňky praskají. Přímo tam psali o výbuších buněk podobně prý jako u malárie.
Zde bych tedy dodal, že léčení dle mého názoru by mělo také spočívat v pečlivém měření teplot a měla by se teplota pečlivě registrovat po dvou hodinách a přímo kreslit křivka těchto teplot. Je pravděpodobné, že při zvýšení teploty, tedy většinou při horečkách se pravdě podobně odehrává tento výbuch napadených buněk lidského těla, kdy se do těla dostává nejvíce jedů z této rozvrácené buňky. Zde pak dochází k velkému pocení a často i k nachlazení lidského organizmu. Je tedy dle mého názoru třeba zjistit po kolika hodinách se cyklus těchto výbuchů buněk děje a na základě toho volit přímo cílenou léčbu v těchto hodinách, aby se likvidovaly čerstvě narozené nové viry Eboly. Na příklad acilpirinem v kombinaci s vhodnými antibiotiky. Také je třeba soustavně a pravidelně posunovat dobu bdění pacienta do dob největšího rozvoje těchto virů a možná i bakterií, tedy do největších rozvojů teploty. V době bdění pacienta se totiž nejsnáze bojuje proti prochlazení organizmu. Pravidelný spánek ve stejné době spánku každý den přispívá k rozvoji dalších bakteriálních nákaz a k obtížnější likvidaci viru Eboly. Zjistí -li se na příklad, že nejčastější rozvoj viru Eboly je po 4 hodinách, tak by se spánek pacienta měl odehrávat v těchto časech na příklad 1 den hodina 22 až 7 hodina ráno, další den 18 až 4 hodina ráno, třetí den 14 až 24 atd. Takto tedy pravidelně posouvat spánek a zároveň podávat léky po 4 hodinách přímo cílených do dob nejsilnějšího rozpadu buněk lidského těla a tím i největších teplot a bolestí hlavy.
Další úpravu při léčbě Eboly bych provedl v lékařské péči. Je pochopitelné, že když nemocný Ebolou přijde k lékaři do čekárny, tak, že nakazí celou čekárnu Ebolou. Je tedy třeba zastavit návyk chození pacientů k lékaři /mimo jasných pacientů neohrožených Ebolou teda na příklad po zranění atp/ a nahradit jej léčením pomocí telefonického styku s lékařem včetně předepisování léků a jiným bezkontaktním systémem.
Rozvojem Eboly by se zřejmě také zhroutil systém velkých obchodních center, kam přijde mnoho lidí. V tomto má zřejmě současná Afrika výhodu proti Evropě.
Také panelová výstavba a mrakodrapy budou mít zřejmě nevýhodu, protože jde o kontakt velkého počtu lidí, leckdy v klimatizovaných centrech.
Rozpis krizového scénáře státem v případě vypuknutí Eboly by měl být samozřejmostí.

S tou Ebolou je to asi ještě...
Neuvedeno, 15.10.2014 7:30

S tou Ebolou je to asi ještě složitější. Jak známo, proti virovému onemocnění se lidské tělo také brání vyšší teplotou. Viry asi většinou nesnáší vyšší teplotu. Chtělo by to v laboratorních podmínkách zjistit, jak dlouho virus ebola při teplotě dejme tomu 39 stupňů, nebo 38,5 stupňů, nebo 39,5 stupňů, nebo 40 stupňů Celsia vidrží žít, tedy za jak dlouho uhyne.
Pak ještě by se mělo zjistit kolik acilpirinu tělo vážící určitou váhu, třeba 70 kg potřebuje k dosažení permanentní teploty třeba 39 stupňů při napadení ebolou, jestli 100 mg po dvou hodinách, nebo více. Nebo jestli se to má dělat zkusmo po změření teploty lidského těla po každých dvou hodinách.
Jde prostě o to, aby lidské tělo tuto zvýšenou teplotu vydrželo, ale vir při tom zhynul. Také, aby udržovali nemocní lidé tuto zvýšenou teplotu stabilně po celou dobu léčby a ne, aby stále stoupala a zase klesala.

Odp: S tou Ebolou je to asi ještě...
ivana Kozárová, 15.10.2014 11:47

Pane Neuvedeno,ptala jsem se ve svém článku na to,kdo se postará o ty,co pečují - i v souvislosti s ebolou. Pravda je,že až na jednotlivce,kteří mají sílu se starat,je většina lidí zainteresována jen na svých vlastních zájmech a svůj příbytek bychom nikomu nemocnému neotevřeli,protože - symbolicky řečeno,máme zavřená svoje srdce.... Proto ani nám není pomoci. Nebo si snad myslíme,že ostatní lidé jsou lepší,než my sami? Díky úžasným lidem jako byl Carlo Urbani byly zastaveny pandemie,o kterých ani většiny lidí netuší,že nám Ťukaly na dveře.....O hrdinech Urbaniho typu se na školách neučí a neplní stránky novin..... Bůh s námi,- ale v našem pohodlí ho ani nevoláme a ani nepotřebujeme,dokud se něco strašného nestane.Pak hodně lidí změní názor.Věda je mocná,ale není všemocná. Doktor nemusí být pouze vzdělaný a zvídavý. Pravý doktor i ve chvíli své bezmoci zůstává s pacientem,protože pravý doktor je především člověk. Měla jsem tu čest pár takových doktorů osobně poznat. Nikdy na ně nezapomenu.

Mocná ne-moc
fialka vonící, 17.10.2014 17:22

Ráda bych něco přidala z mých zkušeností s nemocema. Je pravda, že člověk by měl vnímat signály svého těla. Ono, když Vás např. zlobí žlučník, tak stejně dlouho nevydržíte a pro žlučníkové koliky musíte vyhledat lékařskou pomoc. Nedají se podceňovat preventivní prohlídky, při kterých lze odhalit i začínající nemoci, tak to bylo např. u mně, kdy jsem měla začínající cukrovku a poruchu štít.žlázy. Když jsem užívala předepsané léky a dodržovala dietu, tak jsem do roka tyto dvě nemoci odbourala. Jiné je to ovšem s dalšími nemocemi, které se nezachytí v počátku a pak je špatně... hodně záleží na psychice. Také jsem si při jiné nemoci občas říkala: Proč zrovna já...,ale pak jsem postoj změnila a řekla jsem si, že jedině já sama si mohu pomoci. Někdy se také musíme s nemocí naučít žít.... Vždy se má vyzkoušet všechno možné, vedle chemických léků bych doporučila bylinky, bylinkové tinktury a doplňky stravy. Bohužel v našich potravinách nejsou zastoupeny prvky, které by měly být a proto si musíme pomoci dodáváním tělu vitamínů a dalších složek. Je pravda, že nemoc je důsledek problému se kterým se potýkáme nebo se nás dotýká a nemůžeme to my sami ovlivnit. Když jsme např. z někoho nešťastní nebo s někým z rodiny máme velké problémy a hodně si vše bereme, máme zaděláno na nemoc i tak to někdy bývá. Lékaři by také tak k tomu měli přistupovat a brát člověka jako celek a hledat i původ nemoci, to ale není nic nového, že se léčí jen důsledek. Proto bychom si my sami měli být doktorem a zajímat se o naši nemoc, přečíst si dostupné informace a naučit se s tím pracovat. Doporučuji všem dát si do pořádku psychiku a pak jde všechno lépe. je to můj náhled, leckdo s tímto nemusí souhlasit, dávám to jako názor když nás postihne Mocná ne-moc.

Máte zcela pravdu paní „fialko vonící“...
Neuvedeno, 19.10.2014 7:20

Máte zcela pravdu paní „fialko vonící“. Tak, když se berou antibiotika, nebo když Vás zasáhne nějaké virové onemocnění, nebo máte chronickou nemoc je třeba brát vitamíny. Především B- komplex a B 12. Pochopitelně i další vitamíny. B komplex a B 12 je na to, aby se mozek chytil do normálu, když mu střeva tyto vitamíny přestaly vyrábět. To platí i o ebole.
Chtěl jsem jen říci, že bude-li se rozšiřovat ebola tak jak se rozšiřuje dosud, teda zdvojnásobení infikovaných za 3 neděle, tak u 8 miliard lidí, tedy v celém lidstvu proběhne ebola během 15 měsíců. Nikoli za devatenáct měsíců. Omlouvám se za předchozí tvrzení. Udělal jsem tam chybu. No doufám, že se to podaří a trochu oddálit, protože přece jen Evropa je v mírném pásmu a tam v zimě jde rozšiřování o něco hůře. Pak je zde lepší zdravotnictví.
Asi by také mohlo pomoci očkováním proti chřipce. Sice to není očkování na ebolu, ale přece jen se trochu více nabudí imunitní systém. Takže automaticky mozek dříve najde způsob boje proti viru. Né že by se mu nemuselo pomáhat, ale každá pomoc je dobrá proti tak nebezpečnému viru.
Jen jsem zvědav kdy na oficiálních stránkách ministerstva zdravotnictví se dozvíme o viru ebola něco víc, než dnes na internetu je.
Je třeba si uvědomit, že lidi by měli být informovaní dopředu, protože pak, při místním vypuknutí eboly, je možné, že spousta věcí skolabuje a už se z internetu nedozvíme nic, protože prostě nebude fungovat.

Z jiného soudku- EBOLA
Vlastimil Čech, 22.10.2014 9:02

Co na to říkáte? Co si myslíte? Je to tak nebezpečné, jako dýmějový mor, nebo naopak tak, jako ta slavná prasečí či ptačí či jaká chřipka :-)...

Silně mne překvapila ta ohlášená opatření pro zjišťování nemocných na Ruzyňském Venclově letišti... Co vlastně mají v úmyslu dělat? Co chtějí udělat, když zjistí, že nějaký cestovatel vyleze do haly evidentně nakažený ebolou? Pravdivě vyplnil dotazník, má příznaky...Dobře, přijede pro něho oskafandrované komando a odvezou ho do ebolové (morové) nemocnice... a co spolucestující toho nemocného? V jumbo-eroplánu s ním byly hodiny a hodiny sta lidí... skafandry neměli a ti malinkatí Ebolíni na ně určitě taky naskákali... Taky je zavřou? Kam? Nebo je budou rovnou nějak v hale letiště dekontaminovat? desinfikovat?

Pokud to s tou ebolou není prostě další humbuk, tak se dá očekávat, že se najde pár odhodlaných sebevražedných mohamedánů, kteří ve jménu Allaha se nechají nakazit jen proto, aby roznesli nákazu do zemí nevěřících Ďaurů...Bylo by to účinější než pár kilo TNT na islamistově těle.... určitě to už nějakého zuřivého muslima napadlo.... a V.Č. by to i pochopil...
Jaký rozdíl je mezi civilisty, dětmi a vůbec rodinami zavražděnými ve Faludji a lidičkami zahubenými třeba v Miami, Fl. ?

Odp: Z jiného soudku- EBOLA
ivana Kozárová, 22.10.2014 13:08

Lidí na této planetě je mnoho,podle mnohých odborníků je přelidněno. Z globálního hlediska tedy není zájem na dalším růstu populace. Z toho je možné mnohé vyvodit. Do problému eboly nedohlédneme,nemáme dost informací. Je možné,že se jí dočkáme a pocítíme ji na vlastní kůži.Vzpomeňme na SARS a opatření proti tomuto syndromu. Byl tam jeden doktor,pořád opakuju jeho jméno - MUDr. Carlo Urbani,který se zasloužil o identifikaci viru a rozpoznal,že jde o novou chorobu. Možná,že i ebola je v mnohém nová. Otázka je,co se dělá pro prevenci a zda jsou opatření proti ní účinná. Čas pracuje proti. Spíš bych se zeptala,zda je zájem na prevenci. Myslím opravdový zájem.Věřím však na to,že se v pravý čas najde člověk,který pojmenuje věci pravým jménem.Bude to člověk jako Urbani. Mezi lidmi se vždy najde nějaký Galénus. Otázkou je,jestli nedopadne podobně jako v Bílé nemoci.....

Odp2: Z jiného soudku- EBOLA
Vlastimil Čech, 22.10.2014 17:03

Chcete říci, paní Kozárová, že páni světa nemají zájem na potlačení nákazy? Nebo že dokonce mají zájem na depopulaci? Že už nechtějí další otroky?
Chcete říci, že si taky myslíte, že některá „opatření“ jsou jen kamufláží? Proto, aby se oVčané zbytečně nestrachovali o své děti, protože stejně brzo pomřou tak jako tak?
K potlačení nákazy jsou již od 18-tého století vypracovány účinné methody... dokonce se to i vyučovalo, jak na to ti staří šli... A uspěli!

Odp3: Z jiného soudku- EBOLA
Lip¤van, 22.10.2014 17:26

Při představě, jací lidé létají z ČR do Libérie a také lidé, kteří se s těmi prvními stýkají, mě představa drobné přírodní virové selekce nijak neděsí. Na letišti Ruzyně - pardon - Airportu Velkého Veškrny - jsem nebyl ani nepamatuji. Přesněji řečeno nikdy a s největší pravděpodobností tam také nikdy nezavítám. Klíšťovka a borelioza, to je pro mě stále aktuální problém. :-)

Odp4: Z jiného soudku- EBOLA
ivana Kozárová, 22.10.2014 19:00

Moje řeč. Jenže se to týká pouze mé osoby ,,,,:-(

Odp3: Z jiného soudku- EBOLA
ivana Kozárová, 22.10.2014 19:00

čas ukáže

Odp4: Z jiného soudku- EBOLA
Vlastimil Čech, 23.10.2014 8:50

Velmi pesimistické....:-(

Odp5: Z jiného soudku- EBOLA
ivana Kozárová, 23.10.2014 16:01

Pane Čech,i optimistické zprávy by byly! Včera jsem v lese sbírala červené zralé lesní jahody a ani jsem nemusela prosit dvanáct měsíčků,aby se mi zjevovali. Ani ten třináctej tam nebyl.....Fialky na zahrádce mi kvetou už měsíc. Tož,- i radostné věci - byť podivné a neobvyklé - se dějou... Pes se mi zmátořuje a postává na třech a šíří dobrou náladu. Mraky ač šedivě ocelové,nesou zatím jen vodní kapky.V rodině se nehádáme a nemocemi netrpíme,věřím,že i u Vás a přeju hezké dny:-)

Máte k článku co říct? Máte názor? Je jedno, že článek nevyšel dneska, téma je aktuální stále! Váš komentář se nám zobrazí, tak napište!

Přidat nový komentář

Pokud jste registrován(a), zadejte heslo:

Pouze Vaše jméno (přezdívka) a vlastní příspěvek jsou povinné položky.

Prosím můžete-li, používejte diakritiku - píše se to stejně dobře a mnohem lépe se to čte. Příspěvky naprosto mimo téma nebo obsahující vulgární výrazy budou bez odpovědi smazány - poškozují tuto diskusi.
Formátování: [bold]tučně[/bold], [ital]kurzíva[/ital], [url=adresa]text odkazu[/url] (viz Formátování textu).
Děkujeme za Váš názor.

Nahoru
O serveru, právní ujednání, přístupnost
Založeno na vlastním redakčním systému a vlastním fóru.