Náš denní chléb

V roce 2005 byl v Německu a Rakousku natočen tzv. nonverbální dokument s názvem Náš denní chléb, viz. Pojednává o práci současných zemědělců v prostředí velkých agrokomplexů. Divácká veřejnost snímek ihned vyhodnotila jako poukazování na týrání a obecně nevyhovující podmínky při chovu hospodářských zvířat. Někteří diváci byli doslova zděšeni a navrhovali tento dokument rovnou zakázat.

S takovým hodnocením nemohu souhlasit. Nejde jen o účelové „vypíchnutí“ chovu zvířat z celkového sdělení filmu, ale nesouhlasím také s příkrým odsouzením podmínek a zacházení se zvířaty při tomto chovu. Pokud budeme brát v potaz názory občanů, kteří by jakýkoliv hromadný chov ihned zakázali, další debata pochopitelně postrádá smysl. K určitým krutostem bude docházet vždy, pouze by měla být patrná snaha o jejich minimalizaci bez prioritního ohledu na vynaložené prostředky.

Osobně považuji za nejdrsnější momenty celého snímku porážku krav. Mrazivý pocit není vyvolán fyzickou bolestí zvířat, která de facto ani nenastane, nýbrž jejich smrtelným strachem, neboť hovězí dobytek není tak hloupý a dozajista chápe, co bude následovat. Mnoho diváků kritizuje chov kuřic, ať už úpravu zobáků, pohazování s kuřaty, či stísněný prostor v klecích, ale v mém případě zřejmě sehrála svou roli výrazná druhová odlišnost - utrpení krávy na mě působí více, než bolest zástupce ptačí říše.

Poměrně citelným vjemem filmu je neskutečná masovost. Vidět půl milionu slepic pohromadě, proč ne? Rovněž záběry z provozů zpracování masa překvapují svým přebytkem a nejeden divák zřejmě důkladně zváží případnou kariéru vegetariána. Nelze si též nevšimnout jisté skutečnosti, kterou mnozí považují za samozřejmost; vysoce kvalifikovaní pracovníci představují takřka komiksový prototyp německých tváří, zatímco směrem dolů rychle přibývá zaměstnanců cizokrajného, až exotického původu.

Kdybychom tedy chtěli nějakým způsobem vyhodnotit podmínky chovu hospodářských zvířat v tomto dokumentu, nejspíše bych konstatoval, že to není vyloženě hrozné. Pokud by podobné podmínky měla k dispozici zvířata ve všech chovech, nebyl by to sice vysloveně důvod k jásotu, ale ani k příliš hlubokým chmurám. Jenže právě zde je kámen úrazu; jak jsem již uvedl, film byl natočen v Německu a Rakousku, tedy zemích, které v dané oblasti představují absolutní světovou špičku. Například už ve Francii, nebo nedejbože Spojených Státech, jsou na tom hospodářská zvířata nesrovnatelně hůře, jistěže v obecném měřítku.